Enkaustika

Svět horkého vosku ve výtvarném umění

Člověk měl odedávna touhu vyjadřovat své vnímání světa i vlastní pocity různým výtvarným způsobem. V průběhu dějin vznikaly i zajímavé techniky, z nichž některé jsou rozvíjeny i současnými moderními prostředky. Již ve čtvrtém století před naším letopočtem používali řečtí výtvarníci techniku malby horkým voskem na mramor a hliněné destičky. Ve starověkém Egyptě v prvním až čtvrtém století našeho letopočtu byla využívána na dřevěných destičkám vsazených do zavinutých mumií. I vykopávky v italských Pompejích potvrdily její využívání v tehdejším umění starověkého Říma. Středověké nálezy potvrzují oblibu voskové malby (zvl. pro rychlost tuhnutí) i v tomto období. Dnes užíváme pro výtvarnou práci s horkými barevnými vosky stále řecký název enkaustika, který v původním významu řeckého encausis znamená něco zahřát nebo vypálit.

Evropské moderní pojetí enkaustiky doznává v posledních letech velké obliby zejména díky novým pomůckám i originálním nápadům autorů. Při nahřívání vosku a jeho nanášení na podklad se dají využívat speciální i běžné žehličky, nahřívací plotny, elektrická pera, štětce, vyhřívané špachtle, hřebeny, kartony, škrabky i další pomůcky.

I dnes, po mnoha staletích, zůstává svět horkého vosku přitažlivý pro optické vlastnosti vosku, které pigmentům propůjčují hloubku, svítivost a lesk